Historie svateb: šokující pravdy a bizarní tradice minulosti

4.8/5 - (139 hlasů)

Myslíte si, že vaše babička měla tradiční svatbu? Omyl! Většina zvyků, které dnes považujeme za „tradiční“, je překvapivě mladá. A jejich původ? Ten je často více praktický a občas i trochu bizarní, než romantický.

Zapomeňte na vše, co jste si mysleli o historii svateb. Pojďme se podívat na to, jak to doopravdy bylo. Připravte se na šokující odhalení!

Obsah

Láska? Ne, děkuji. Chceme výhodnou smlouvu!

V dnešní době si spojujeme svatbu s hlubokými city a romantikou. Historie to ale viděla jinak. Po celá staletí byl sňatek především strategickou a ekonomickou dohodou. V urozených kruzích šlo o spojování majetku, politické aliance a zajištění dědiců. Láska byla považována za nemoc, kterou je třeba léčit.

Dcery byly pro rodinu často investicí a ta, která se nevdala, mohla být považována za ostudu. Hlavním úkolem manželství bylo zplodit děti, rozmnožit majetek a zajistit bezpečí pro rodinu nebo i celý kmen.

Historie svateb: šokující pravdy a bizarní tradice minulosti

Bílé šaty? Trend 19. století, který odstartovala jedna královna

Symbol nevinnosti a čistoty? Ale kdepak. Tradice bílých svatebních šatů je ve skutečnosti poměrně nová. Až do 19. století se nevěsty vdávaly v těch nejlepších šatech, které měly, a ty byly často barevné. Barvy se volily podle symboliky a majetku.

Keltové upřednostňovali červenou jako symbol plodnosti, zatímco rané křesťanství modrou, barvu Panny Marie symbolizující čistotu. Ve středověku a renesanci byly populární drahé látky jako samet a hedvábí v sytých barvách jako červená, fialová nebo černá, které demonstrovaly bohatství rodiny.

Vše změnila až britská královna Viktorie. Když si v roce 1840 brala prince Alberta, oblékla si honosnou bílou róbu. Její svatba udělala z bílých šatů celosvětový trend, který se ale plně rozvinul až po druhé světové válce se zvyšující se životní úrovní. Bílé šaty byly totiž nepraktické, špatně se udržovaly a signalizovaly, že rodina má dostatek peněz na to, aby si mohla dovolit oděv na jedinou příležitost.

Zajímavost: Svatební závoj měl v minulosti praktickou funkci. V dobách domluvených sňatků skrýval tvář nevěsty až do poslední chvíle, aby si to ženich náhodou nerozmyslel. Podle jiných pověr měl chránit před zlými duchy.

Snubní prsten: Od trávy k diamantu a od žíly lásky k rovnoprávnosti

Výměna prstenů je jedním z nejstarších svatebních rituálů. Už starověcí Egypťané věřili, že kruh bez začátku a konce symbolizuje věčnost. Jejich první prsteny však nebyly ze zlata, ale z materiálů jako tráva, kůže nebo kosti.

Tradici nošení snubního prstenu na prsteníčku levé ruky vděčíme starým Římanům. Věřili, že tímto prstem prochází „Vena Amoris“ neboli „žíla lásky“, která vede přímo do srdce. Ačkoliv moderní medicína tuto teorii vyvrátila, romantická představa přetrvala. Ne všude je to ale stejné; v zemích jako Německo, Rakousko, Polsko nebo Rusko je zvykem nosit snubní prsten na pravé ruce.

A co muži? Až do 20. století nosily snubní prsten téměř výhradně ženy. Zvyk, že si prsten navlékají i muži, se rozšířil až během první světové války, kdy vojákům sloužil jako připomínka jejich manželek doma.

Svatební dort: Od lámání chleba nad hlavou po cukrářské umění

Předchůdce dnešního sladkého patrového zázraku byste možná nepoznali. Ve starověkém Římě se nad hlavou nevěsty obřadně lámal bochník chleba, což mělo zajistit plodnost a štěstí. Drobky si pak hosté sbírali pro štěstí.

Ve středověké Anglii se zase malé koláčky vršily na sebe do pyramidy a novomanželé se přes ni museli pokusit políbit, aniž by ji zbořili. Pokud se jim to podařilo, čekal je šťastný život. Tradice patrových dortů, jak je známe dnes, se zrodila až mnohem později, opět inspirovaná svatbou královny Viktorie. Společné krájení dortu pak symbolizuje vzájemnou pomoc a ochotu dělit se.

A jaké byly nejpodivnější svatební zvyky v historii?

Pokud si myslíte, že rozbíjení talíře nebo únos nevěsty jsou zvláštní tradice, připravte se na skutečný šok. Historie a různé kultury po celém světě znají svatební rituály, které jsou tak bizarní, že vedle nich vypadají naše zvyky jako nudná formalita.

Tělesné tresty pro štěstí a sílu

Neuvěřitelné, ale pravdivé. V některých kulturách se věřilo, že fyzická bolest přinese novomanželům štěstí nebo prověří jejich připravenost na manželství.

Výprask shnilou rybou (Jižní Korea): Po svatebním obřadu je v některých korejských komunitách zvykem svázat ženichovi nohy a bít ho přes chodidla shnilou rybou. Tento rituál má údajně otestovat jeho sílu a charakter. Co na to asi říkala nevěsta o svatební noci, se zdroje nezmiňují.
Lidský koberec (Francouzská Polynésie): Zdejší tradice velí, aby si příbuzní nevěsty lehli na zem obličejem dolů a vytvořili tak „lidský koberec“. Ženich pak po jejich zádech slavnostně přejde. Tento zvyk symbolizuje přijetí ženicha do nové rodiny, i když pro zúčastněné to musí být poněkud bolestivé uvítání.

Nechutné rituály pro šťastnou budoucnost

Některé zvyky testovaly nejen odhodlání, ale i žaludky novomanželů a jejich hostů.

Očernění nevěsty (Skotsko): Tento skotský zvyk, známý jako „blackening“, má novomanžele připravit na nástrahy společného života. Přátelé a rodina unesou nevěstu (někdy i ženicha) a polijí ji směsí těch nejnechutnějších věcí, jako jsou zkažená vejce, zkyslé mléko, dehet a ryby. Poté ji přivážou ke stromu a za velkého hluku provedou městem.
Plivání pro požehnání (Keňa): U kmene Masajů otec nevěstě na znamení požehnání poplive hlavu a prsa, než opustí domov. V jejich kultuře je plivnutí považováno za přenesení moudrosti a přání štěstí.

Psychická příprava na manželství

Manželství není vždy procházka růžovým sadem a některé kultury se na to své potomky snažily připravit opravdu svérázným způsobem.

Povinný pláč (Čína): U etnické skupiny Tchu-ťia v Číně se od nevěsty očekávalo, že měsíc před svatbou bude každý den alespoň hodinu plakat. Postupně se k ní přidávala její matka, babička a další ženské příbuzné. Tento kolektivní nářek, který mohl znít až jako píseň, nebyl výrazem smutku, ale radosti a přípravou na nelehký manželský život.
Střelba na nevěstu (Čína): Další čínskou specialitou je zvyk, kdy ženich na svou nastávající vystřelí několik šípů bez hrotů. Poté, co ji zasáhne, šípy společně posbírají a zlomí, což má symbolizovat jejich věčnou lásku a budoucí spolupráci.

Svatební noc pod dohledem

Představa soukromí o svatební noci je v mnoha kulturách poměrně moderní koncept.

Asistence tchyně (Afrika): V některých afrických kmenech je naprosto běžné, že svatební noc novomanželů probíhá za asistence starší a zkušenější ženy z vesnice, nebo dokonce matky nevěsty. Ta má za úkol mladý pár zaučit v manželských povinnostech a zajistit tak harmonii v rodině.

Tyto příklady ukazují, jak rozmanité a někdy až nepochopitelné mohou být lidské tradice. Ať už nám připadají jakkoliv podivné, pro dané kultury měly a často stále mají hluboký symbolický význam.

Co si z historie vzít pro vaši moderní svatbu?

Jak vidíte, historie svateb je plná překvapení, pragmatických rozhodnutí a někdy až bizarních rituálů. Od obchodních dohod přes plivání pro štěstí až po trendy udávané královnami – svatební zvyky se neustále mění a vyvíjejí. A to je ta nejlepší zpráva pro všechny budoucí novomanžele!

Nemusíte se slepě držet zvyků, kterým nerozumíte nebo které vám nejsou blízké. Nezáleží na tom, zda budete mít bílé šaty, třípatrový dort nebo jestli vůbec hodíte kyticí. To nejdůležitější je, že tento den je oslavou vaší jedinečné lásky a začátkem nové společné cesty.