Čepení nevěsty: tradice, která překonává staletí

Čepení nevěsty je svatební zvyk, který se na našem území traduje po staletí. Symbolický akt loučení se svobodou a přijetí role vdané ženy má své místo nejen v historii, ale i na moderních svatbách.

Jak čepení vypadalo dříve a jak ho můžete zařadit do svého svatebního dne? V tomto článku prozkoumáme jeho historii, tradice i současnou podobu.

Obsah

Historie čepení nevěsty

Čepení nevěsty má kořeny hluboko ve středověku, kdy bylo považováno za klíčovou část svatebního dne. Tento obřad symbolizoval přechod nevěsty ze stavu dívky do role vdané ženy. Hlavním prvkem bylo sejmutí věnečku – tradičního symbolu panenství, a nasazení čepce, který naopak označoval vdanou ženu. Tento akt byl vnímán jako stvrzení nové životní role, a to nejen pro nevěstu, ale i pro celou komunitu, která se na obřadu podílela.

Průběh tradičního čepení v minulosti

Samotný obřad měl přesně stanovený postup. Starší ženy nevěstě nejprve rozpletly vlasy, což symbolizovalo loučení se svobodou. Poté byl sejmut věneček, často ozdobený květinami nebo stuhami, a nahrazen čepcem nebo šátkem. Obřad doprovázel zpěv tradičních písní, které vyjadřovaly loučení se svobodou a přechod do nové životní role.

Na webu Po Valašsku čepení popisují na základě sbírky Lidových písní a tanců z Valašskokloboucka, které zpracoval Karel Vetterl v roce 1955. “Nevěsta totiž ztratila věneček a dostala vrkoč a čepeček. Ten čepeček byl znamením toho, že se panenka stane ženou, a vrkoč byl znamením trnové koruny (symbolem utrpením).”

Nevěsta většinou svůj věneček oplakávala – často svatba nebyla z její vůle, ale z vůle rodičů. Její družičky plakaly s ní a vdané ženy jí začaly rozplétat vlasy. V této první fázi čepení zaznívá písnička jako “Fuč větříčku po dolině, po tej drobnej jatelině. Jatelinka rozkvetala, matka céru zapletala.” A také “Dolů, dolů, mé pentličky červené, zelené, nebudete na mú hlavu jakživ už dávané.” Také se loučí s rodinou s kamarádkami písní “Sbohem ostávajte”.

Čepení nevěsty v současnosti

Dnes se čepení objevuje spíše jako připomínka tradic, často se dělá na krojovaných svatbách, v provedení folklorních souborů nebo se čepení dělá v lehce pozměněné zábavné podobě..

Moderní podoba čepení

V součanosti je čepení často zkrácené a přizpůsobené tempu dnešních svateb. Namísto tradičního čepce se používají jiné pokrývky hlavy, například šátky (často jde o červený turčák). Někdy si nevěsta může ponechat i závoj, který je symbolicky sejmut při zahájení čepení.

Na rozdíl od tradičního čepení, které bylo dříve čistě ženskou záležitostí, se dnes obřadu obvykle účastní oba novomanželé. Často usednou vedle sebe na připravené židle – nevěsta dostane šátek, zástěru nebo jiný symbol „hospodyňky“, zatímco ženich obdrží klobouk, hůl či sekeru.

Po nasazení šátku nevěstě a klobouku ženichovi si oba připijí na společný život. Zpívají se lidové písně a družba nebo zkrátka hosté zvedají novomanžele na židlích do výšky.